V minulém příspěvků o ochraně proti slunci jsme se dozvěděli, jak to bylo s ochrannou dřív, kdy byl vyroben první moderní produkt a jaké množství bylo tehdy vyrobeno.
A jak to bylo dál...
Vývoj krému pokračoval ve Spojených státech v roce 1944. Tehdy floridský lékárník nabídl americké armádě, která chtěla za druhé světové války ochránit vojáky před nadměrným vystavením slunci v pacifických tropech. Ochrana fungovala na principu fyzikální blokády ultrafialového záření. Po aplikaci neměla dlouhou účinnost a nechávala skvrny na oblečení. I přesto, že mezi vojáky nebyla příliš oblíbená, prodej se rozšířil i mimo armádní kruhy. Na počátku padesátých let, když se přidalo do krému kakaové máslo a kokosový olej, byl už přípravek přívětivější.
Frant Greiter se narodil ve Wittbergu v oblastí tyrolských Apl. Byl vášnivý horolezec a lyžař. Od mládí trpěl na sluneční spáleniny. K těm nejhorším přišel, když v devatenácti letech podstoupil horolezecký výstup na nejvyšší horu alpské oblasti. Hned potom zahájil v domě rodičů první pokusy o výrobu účinného opalovaciho krému. Asi rok poté co vystudoval farmacii prodával svůj produkt, který měl ochranný faktor číslo 2.
Byl to právě Franz Greiter, kdo v roce 1962 navrhl metodu hodnocení míry.
O dvanáct let později přišel se systémem, který dodnes používáme jako standart pro měření účinnosti ochrany opalovacího krému.
